Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Karkulka — podle červené čepičky, kterou nosila všude. Jednoho rána se Karkulka probudila do vůně čerstvých koláčků. Sluníčko prosvítalo přes záclonky a z kuchyně se ozývalo cinkání plechů. Celá vesnice ještě spala, ale u nich doma se už peklo.
Karkulka seskočila z postele a přiběhla do kuchyně. Na stole stál proutěný košíček přikrytý ubrouskem. Maminka ho právě skládala.
„Babička je nemocná,” řekla maminka a pohladila Karkulku po vlasech. „Odneseš jí tohle přes les? Ale pamatuj si — nikomu cizímu neříkej, kam jdeš. V lese se dějí věci, kterým malá holčička nemusí rozumět. Rozumíš?”
Karkulka přikývla, vzala košíček a vyšla na cestu. Les voněl pryskyřicí a mechem. Ptáci zpívali ve větvích. Cestička se vinula mezi stromy jako stuha. Co Karkulka udělá?
Co Karkulka udělá?