Kde je děda?

Petr otevřel oči a poslouchal. Moře šumělo za oknem jako vždycky — hluboko a klidně. Ale něco bylo jinak. V majáku bylo ticho. Žádné kroky, žádné cinkání konvice, žádné dědovo pobrukování. „Dědo?“ Ticho. Petr slezl z postele a sešel po točitých schodech dolů. Kuchyně vypadala, jako by někdo odešel uprostřed věty. Na stole stál hrnek čaje — ještě vlažný, nedopitý. Vedle ležel otevřený zápisník, pero položené napříč. A dědova bunda chyběla z háčku u dveří. Petr přistoupil ke stolu. V zápisníku stálo dědovým písmem: „Za svítání jsem viděl na útesech zraněného…“ — a pak nic. Nedopsaná věta. Pero odložené ve spěchu. Venku za oknem se zvedala mlha nad mořem.