Byla jednou jedna holčička jménem Mařenka a její mladší bratříček Jeníček. Jednoho dne šli spolu lesem na jahody. Les byl tmavý a hluboký, stromy se nad nimi sklápěly jako obrovské deštníky a vzduch voněl po mechu a vlhké hlíně.
„Mařenko, já už nevím, kudy zpátky,“ řekl Jeníček tiše a chytil sestru za ruku.
Mařenka se rozhlédla — všude samé stromy, jedna jako druhá. Zabloudili. Šli dál a dál, až najednou — mezi větvemi se zalesklo něco podivného. Chaloupka! Celá z perníku a marcipánu, se střechou z čokolády a okenicemi z cukrkandlu. Kolem dokola rostly bonbónové keříky a vzduch voněl tak sladce, až se jim sbíhaly sliny.
Jeníček vytřeštil oči. „Mařenko, koukej! Ta střecha je z čokolády!“
Co Mařenka udělá?