Byl jednou jeden malý žlutý bagřík a jmenoval se Tomáš. Měl kulaté světlomety jako dva teplé měsíčky a lžíci lesklou jako nová lopatička. Dneska bylo to nejdůležitější ráno v jeho životě — dostal svůj úplně první velký úkol.
Na kraji města, kde voněla čerstvá hlína, stála malá stavba. Sluníčko svítilo, ptáčci dělali „píp píp“ a na zemi byl vyznačený obdélník. „Tady, Tomášku, vykop základy na nový dům,“ řekl pan Karel a ukázal prstem. „Díra musí být tak akorát.“
Opodál zelená míchačka Míša bručela „brm brm brm“ a červený náklaďák Vojta zatroubil „túúú“. Tomáš se zhluboka nadechl, motůrek mu zapípal radostí — a lžícka cvakla do hlíny. Brum! Žuch! První lžička byla velká. Druhá ještě větší. Třetí — ouha! Díra byla najednou hlubší, než měla být. Tomáš se zarazil.
Co udělá Tomáš?