Byl jednou jeden malý modrý traktůrek a jmenoval se Fanouš. Z bílého komínku mu poletovaly obláčky „puf-puf“ a motor si spokojeně broukal: „Brum-brum-brrrum!“ Dneska měl svůj úplně první samostatný úkol — posekat velikou louku, aby měla kravička Máňa seno na zimu.
Slunce se smálo přes červenou stodolu, slepice dělaly „kok-kok“, Bela poskočila přes plot a zamávala kopýtkem. Pan farmář poklepal na kapotu a řekl: „Ať ti to jde, Fanouši.“ Fanouš si sám pro sebe zazpíval: „Brum-brum-brrrum, poseču louku dnes!“ A vyrazil.
Tráva šuměla „šššš, šššš“ a sekačka pod ním dělala „kruš-kruš-kruš“. Ale sotva dojel do půlky, stálo mu v cestě něco velikého a hnědého — bahnitá louže. Široká, lesklá, plná kaluží. Fanoušovi zapípal motůrek. A Fanouš stál a koukal.
Co Fanouš udělá?